Společenství vlastníků domu, ve kterém statečná Marianne Golz-Goldlust až do zatčení nacisty bydlela, rozhodlo uctít její památku a 22. ledna 2020 v předvečer jejího výročí 125. narozenin umístit na dům pamětní desku. Mezi přítomnými hosty, kteří přišli uctít její památku, byli také syn Hanse Goldlusta Ronnie Golz, významný právník Dr. Stephan Heidenhain, zástupkyně velvyslance státu Izrael v Praze Irit Amital, tajemník židovských obcí Michal Burges, farář zdejší římsko-katolické farnosti sv. Antonína Pavel Semela, kazatel zdejší náboženské obce Evangelické Husitské Richard Urban, ředitel památníku Šoa Pavel Štingl a starosta MČ Praha 7 Jan Čižinský. Akci zorganizoval a moderoval JUDr. Dan Holubkov.

Marianne Golz-Goldlust se narodila 23. ledna 1895 ve Vídni katolickým rodičům, české matce a polskému otci. Vystudovala herectví a tanec. Během 20. let 20. století si vybudovala kariéru operní zpěvačky ve střední a východní Evropě.

Se svým třetím manželem, židovským novinářem Hansem Goldlustem, který si nechal změnit jméno na „Golz“, uprchla v roce 1934 před nacistickým režimem do Prahy.

Když nacisté obsadili v roce 1939 Prahu, byl její muž zatčen. Marianne se podařilo zasadit o jeho propuštění a pomohla mu uprchnout do Anglie. Pomohla také jeho matce a sestře uniknout ze země. Ke své rodině se nepřipojila, rozhodla zůstat v Praze, aby pomohla dalším pronásledovaným nacisty. Začala ve svém bydlišti pořádat společenská shromáždění, aby našla podobně smýšlející občany, a brzy se setkala s místním organizátorem odboje Ottokarem Zapoteckým, který řídil síť na pašování uprchlíků. Pro odboj získávala další československé i rakouské spolupracovníky. Pořádala schůzky odbojářů, pomáhala pronásledovaným nacistického režimu zkontaktovat se s odbojem a pašovala peněžní prostředky. Uprchlíky ukrývala ve svém domě. Zajistila také předání důležitých informací o podmínkách v Praze české exilové vládě v Anglii.

Dne 19. listopadu 1942 byla spolu s několika odbojovými spolupracovníky zatčena gestapem. Ke své práci pro nacisty pronásledované občany se přiznala a své vyšetřovatele přesvědčila, že je jediným členem odporu ve skupině. Její spolupracovníci tak byli pro nedostatek důkazů propuštěni. Byla uvězněna v pankrácké věznici. Ani ve vězení neustávala v psaní dopisů svým přátelům a kontaktům; motáky pašovala ven skrz donášky jídla.

Ačkoli její rodina usilovala právní cestou o její osvobození, většina právníků nebyla ochotna riskovat hněv německých úřadů její obhajobou. Česká právnička Marie Schrámek nakonec případ přijala, ale navzdory odvolání u zvláštního německého vrchního soudu a u říšského ministra spravedlnosti, nebyla schopna Marianne osvobodit. V květnu 1943 byla Marianne za svou odbojovou činnost odsouzena k trestu smrti a 8. října 1943 byla popravena stětím gilotinou.

V roce 1946 byly její dopisy sestaveny a publikovány jako kniha Žaluji, později i v německém překladu jako Der Große Tag (Velký den). Její příběh byl uveden v rozhlasovém vysílání, článcích a divadelní hře. V červnu 1988 jí izraelské pamětní centrum Jad vašem udělilo titul Spravedlivá mezi národy za práci na záchraně židovských uprchlíků. Na její počest byl v Jad vašemu vysazen olivovník. V roce 2011 uspořádal Památník německého odboje speciální výstavu zaměřenou na její život.

Marianne Golz-Goldlust je jednou z téměř stovky dosud oceněných Rakušanů, kteří obdrželi posmrtně vyznamenání „Spravedlivá mezi národy“. Čestný titul „Spravedlivý mezi národy“ je nejvyšším vyznamenáním, které stát Izrael uděluje osobám nežidovského původu – lidem, kteří dali v sázku svůj život, aby zachránili Židy.

Jaký byl osud po r. 1945 těch co poslali Marianne Golz-Goldlust a mnoho dalších na smrt

  • Nacistický prokurátor Franz Ludwig působil od roku 1940 na zvláštním soudu v Praze, který vynášel hrdelní tresty. Jeho obžaloby přispěly k nejméně 77 rosudkům smrti. Po útěku z Československa se v roce 1945 stal žalobcem v německém Düsseldorfu.
  • Nacistický žalobce Wolfgang von Zeynek působil od roku 1940 na pražském zvláštním soudu. Jeho obžaloby vedly k mnohým rozsudkům smrti. V roce 1948 byl odsouzen „Mimořádným lidovým soudem v Praze“ na 15 let vězení. Byl propuštěn do Spolkové republiky Německo v roce 1955, kde se stal, po zprošťujícím rozsudku odůvodněným štvavou komunistickou kampaní, okresním soudcem v Norimberku.
  • Hans Rudolf Rehder-Knöspel, vrchní prokurátor u zvláštního soudu v Praze, měl na svědomí četné tresty smrti. Stal se poválečným prokurátorem v Mannheimu.
  • Soudce Erwin Albrecht byl dalším protektorátním soudcem zvláštního soudu v Praze. Podle spisů soudů, bylo možné prokázat, že vynesl 31 trestů smrti. V poválečném Německu se stal členem parlamentu CDU v Sársku .
  • Po roce 1945 se soudce Robert Hartmann, který vynesl v Praze mnoho hrdelních trestů, stal vrchním soudcem v Königswinteru .
  • Kat Alois Weiß vykonal v letech 1943-1945 v pankrácké věznici celkem 1049 poprav. Po roce 1945 beztrestně žil v Straubingu, kde v zemřel v roce 1969.
Zdroj: Wikipedia, a rozhovor se synem Hanse Golze Ronnie Golzem